Domácí léčba zánětu středního ucha: Kdy je a kdy není vhodná?

Zánět středního ucha (otitis media) patří k častým onemocněním zejména v dětském věku. Začíná nejčastěji jako virová infekce (rýma nebo jiné onemocnění horních cest dýchacích), která postupuje z nosu a nosohltanu do středního ucha Eustachovou trubicí. Ta zajišťuje vyrovnávání tlaku a vypouštění normální sekrece ze středního ucha. U dětí není ještě dostatečně vyvinuta, je téměř vodorovná, krátká a otevřená, což je příčinou snadnějšího zanesení infekce do středouší.

zánět středního ucha

Při zánětu středního ucha tekutina nemůže volně odtékat, hromadí se v dutině středního ucha a stává se vhodným prostředím pro usídlení a množení bakterií. Vzniká tak zánět středního ucha a tekutina se mění na hnis nebo hlen, který postupně tlačí na ušní bubínek a způsobuje tlak a bolest. Jedním z bakteriálních původců infekce bývá ve 30 - 40% případů Streptococcus pneumoniae (bakterie známá jako “pneumokok”).

Mohlo by vás zajímat: Jak správně aplikovat nosní přípravky, aby skutečně pomohly?

Nástup zánětu středního ucha  je obvykle rychlý a přichází v noci. K typickým příznakům patří nejprve zalehnutí ucha, následuje bodavá bolest, zhoršení sluchu, horečka a citlivost v okolí ucha (někdy i otok).

U dětí se zánět středního ucha projevuje plačtivostí, neklidem, nechutenstvím, někdy až zvracením a průjmem. Děti si při zánětu středního ucha často sahají na bolavé ouško a chtějí se chovat. Bolest se stupňuje při polykání, kašli a pláči.

Po prohlédnutí ucha otoskopem v ordinaci odborného lékaře ORL je patrné zarudnutí, až vyklenutí bubínku vlivem městnajícího se sekretu.

Pro určení správné diagnózy je potřeba vyloučit zánět zevního zvukovodu, cizí těleso v zevním zvukovodu nebo uzávěr zvukovodu ušním mazem (obturující cerumen).

Tři typy zánětu středního ucha

  1. akutní zánět středního ucha (otitis media acuta) - nejběžnější typ zánětu
  2. chronický zánět středního ucha (otitis media chronica) - trvalé, nebo často se opakující výtoky z ucha bez horečky a výrazné bolesti, ucho je zalehlé a může svědit, u bubínku dochází k trvalé perforaci, což má za následek nedoslýchavost (děti, trpící těmito záněty, bývají často chybně označované jako nepozorné)
  3. zánět středního ucha s výpotkem (otitis media secretorica) - v anamnéze těchto zánětů bývají často alergie

Významnou roli ve snadném rozvinutí zánětu středního ucha u malých dětí a kojenců hraje také nosní (hltanová) mandle.

Jedná se o nahromaděnou lymfatickou tkáň v nosohltanu, která má svou nezastupitelnou úlohu v imunologické obraně. U dětí do cca 3 let, u kterých imunitní systém teprve dozrává, je zbytnělá, aby mohla tkáň lépe pracovat. S postupujícím věkem se zmenšuje. Zduření může způsobovat (kromě jiného) zhoršení průchodnosti Eustachovy trubice, navíc bývá tkáň ložiskem infekce, což způsobuje opakované rýmy, záněty dutin a středouší.

K adenotomii, tedy chirurgickému odstranění mandle, se však přistupuje pouze v případě, kdy se záněty často opakují, jejich léčba vyžaduje antibiotika nebo způsobuje další nepříjemné potíže, jako jsou chrápání, huhňání a zhoršení sluchu.

Léčba a prevence zánětu středního ucha

Léčba zánětu středního ucha závisí na původci onemocnění (viry, bakterie), pokročilosti zánětu a s ohledem na věk i celkový stav pacienta.

Základem léčby je vyléčit průvodní nachlazení a ulevit od bolesti.

Jako první pomoc při zánětu středního ucha přikládáme studený obklad, nebo vložíme vatičku s alkoholovým roztokem přímo do ucha.

Lokálně aplikujeme dekongescenčí nosní kapky, které usnadní zprůchodnění Eustachovy trubice a zmírní otok sliznic (např. Otrivin®, Nasivin®), v případě hustého hlenu podáváme také mukolytika (např. Mucosolvan®, Ambrobene®, ACC®). Při bolesti a horečce podáváme celkově analgetika a antipyretika (např. Nurofen®, Paralen®), případně můžeme použít antihistaminika, která podpoří uvolnění nosu a vedlejších nosních dutin (desloratadin, cetirizin - např. Zyrtec®, Zodac®).

Jestliže tato opatření nepomohou nebo se objeví horečka, je na čase navštívit lékaře.

Odborný lékař předepíše protizánětlivé ušní kapky (kombinace phenazonu s lokálním anestetikem lidokainem). V případě rozvinutého zánětu středního ucha, kdy se vyskytuje současně zánětlivé postižení dýchacích cest a vysoká horečka, nebo při opakujících se zánětech středního ucha je nutné podání antibiotika.

Antibiotikum se volí podle citlivosti na nejčastější původce zánětu, kterými bývají, kromě již výše zmíněného pneumokoka, ve 20 - 30% případů také Haemophilus infuenzae nebo Moraxella catarrhalis. Lékem první volby je širokospektré antibiotikum amoxicilin. Pokud jej není možné použít (z důvodu alergie na peniciliny), podají se makrolidy, nebo kotrimoxazol.

Léčba těchto závažnějších stavů, zvláště u dětí, patří zásadně do rukou odborného lékaře. Ten v případě potřeby může přistoupit také k paracentéze (propíchnutí bubínku) s následnou kultivací odebraného sekretu (tympanocentéza), která umožní cíleně nasadit antibiotickou léčbu. Po propíchnutí a odsátí sekretu dochází k okamžité úlevě. Přeléčení antibiotiky a regenerace trvá obvykle cca 2 - 3 týdny. Po tuto dobu může být ucho zalehlé a citlivé a neměla by se do něj dostat voda (tzn. vyloučit koupání a potápění). Pokud se stav do měsíce nezlepší, bude potřeba znovu navštívit lékaře, aby se předešlo recidivám.

Pokud bychom zánět neléčili, může dojít ke spontánnímu prasknutí bubínku, tekutina se vyprázdní, a dochází tak k úlevě a poklesu teploty. V horším případě však začne zánětlivá tekutina pronikat druhým směrem do dutinek spánkové kosti, kde způsobí zánět (mastoiditida), dále pak může vzniknout zánět lícního nervu nebo zánět vnitřního ucha, projevující se závratěmi, zvracením a ztrátou sluchu.

Prevence zánětů středního ucha spočívá zejména v posílení imunity, otužování a zabránění prochladnutí uší v zimě vhodným oblečením. Pokud už k onemocnění dojde, dbáme na udržení průchodnosti nosu pravidelným smrkáním (u malých dětí použijeme nosní odsávačku) s použitím k tomu určených lokálních nosních přípravků.

Nezanedbatelnou úlohu hraje také kojení. V tomto případě platí "čím déle, tím lépe".

Snížit riziko bakteriálních komplikací středoušních zánětů způsobených pneumokokem může také aplikace pneumokokové vakcíny, která není součástí povinného očkovacího schematu, je však z prostředků zdravotního pojištění hrazena (některé plně, jiné částečně). Bližší informace vám poskytne váš lékař nebo lékárník.

PharmDr. Nora Tůmová a PharmDr. Kateřina Dubská

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.

aplikace lékárny v čr