Jakou roli hraje samoléčba v péči o naše zdraví?

Samoléčba označuje situaci, kdy si člověk na základě rozpoznaných příznaků zvolí léčbu sám, bez předchozí konzultace s lékařem. Nejčastěji k tomu využívá léčivé přípravky bez lékařského předpisu nebo léky, které mu byly předepsány v minulosti .

Samoléčba má své místo – může přinést rychlou úlevu, ušetřit čas a odlehčit zdravotnímu systému. Aby ale byla bezpečná a účinná, je klíčové správně vyhodnotit situaci a umět si poradit s výběrem vhodného léčivého přípravku a postupu léčby.

Proč je vhodné poradit se ohledně samoléčby v lékárně?

Základem samoléčby bývají léčivé přípravky bez lékařského předpisu, které v dnešní době lze kromě běžné lékárny sehnat např. na lékárenských e-shopech nebo v některých případech také u prodejců vyhrazených léčiv (např. paracetamol, ibuprofen, levocetirizin, antacida). To, co ale jinde než v lékárně nezískáte, jsou odborná doporučení, která jsou pro úspěšnou a bezpečnou samoléčbu naprosto zásadní. Jedná se o doporučení ohledně správného způsobu užívání a kombinace léčivých přípravků, vhodných režimových opatření či varování před rizikovými faktory, které signalizují nutnost vyhledat odbornou pomoc lékaře. Lékárny jsou nejdostupnějším zdravotnickým zařízením, kde se o vaše zdraví postarají vysokoškolsky vzdělaní zdravotníci - farmaceuti a farmaceutičtí asistenti.

„Lékárníci jsou pro velmi mnoho pacientů prvními zdravotníky, s nimiž řeší své akutní i chronické zdravotní obtíže. V lékárně jim můžeme doporučit vhodná režimová opatření i přípravky s vysvětlením správného postupu při samoléčbě. Pokud jsou však potíže závažnějšího charakteru nebo se opakují, snažíme se pacienty motivovat k návštěvě lékaře, protože dlouhodobá samoléčba může mít i závažné negativní důsledky vyplývající z nesprávného užívání léků nebo neřešení skutečné příčiny zdravotních obtíží,“
Aleš Krebs, prezident ČLnK.

Farmaceut je zdravotník, který má díky svému vzdělání široké znalosti týkající se farmakoterapie, ale i různých patologických stavů organismu. Díky těmto znalostem dokáže podle popisovaných příznaků posoudit závažnost stavu pacienta a na základě osobní anamnézy (věk, chronická onemocnění, alergie, rizikové faktory jako je těhotenství, kojení, atd.) pak může dobře poradit, zda je vhodné zahájit samoléčbu nebo jestli je už potřebná péče lékaře či specialisty.

Farmaceut má také možnost nahlédnout do lékového záznamu pacienta a díky odborným znalostem zhodnotit, zda je zamýšlená samoléčba bezpečná a vhodná v kombinaci s již užívanými léčivy. Jeho vzdělání je cíleně zaměřené na hodnocení farmakoterapie – tedy nejen na výběr vhodného přípravku, ale i na edukaci pacienta o správném a bezpečném užívání léčiv, podporu adherence a doporučení dalších režimových opatření, které mohou podpořit účinek léčby. Právě schopnost posoudit lékové interakce, vhodnou dávku, duplicity, kontraindikace nebo rizika vyplývající ze specifických léčebných režimů činí z farmaceuta nezastupitelného odborníka v této oblasti.

Role farmaceutických asistenů v samoléčbě je neméně důležitá. Nemají sice tak široké kompetence jako farmaceuti (nemohou např. vydávat léčiva na lékařský předpis), nicméně jejich přehled v léčivých přípravcích bez lékařského předpisu, doplňcích stravy a zdravotnických prostředcích je velmi rozsáhlý. Stejně jako farmaceuti umí posoudit závažnost příznaků a pomoci s výběrem vhodných přípravků přímo na míru konkrétnímu pacientovi.

„Farmaceutičtí asistenti, kteří jsou pro klienty lékáren připraveni s odbornou radou na výdeji bez receptu nebo-li volném prodeji, jsou si vědomi rizik spojených s neuváženým či dokonce chybným užíváním volně dostupných léčiv. Možnosti vedoucí ke zvýšení bezpečnosti samoléčby vidíme zejména v důsledné edukaci a individuální komunikaci nad zdravotními problémy, se kterými klienti do lékáren přicházejí,“
Alena Šindelářová, předsedkyně České komory farmaceutických asistentů.

Jaké zdravotní komplikace lze řešit pomocí samoléčby?

V rámci samoléčby můžeme řešit méně závažné zdravotní potíže, jako jsou např.:

• Mírná bolest hlavy – například při napětí, stresu nebo únavě, pokud nejsou přítomny jiné závažné příznaky.
• Průjem nebo zácpa – při krátkodobých obtížích, pokud není přítomna horečka, silné bolesti břicha nebo krev ve stolici.
• Pálení žáhy, nevolnosti – obvykle způsobené nesprávnou stravou, stresovými faktory nebo přejídáním.
• Bolesti kloubů či zad – mírné bolesti po fyzické námaze nebo úrazu, pokud nejsou přítomny známky zánětu nebo vážného poranění.
• Chřipka, nachlazení, zvýšená teplota – při běžném nachlazení, kdy teplota nepřesahuje 38 °C a není doprovázena těžkými příznaky.
• Rýma – při akutním nachlazení bez závažných komplikací, například zánětu dutin.
• Kašel – při nekomplikovaném suchém nebo produktivním kašli, který netrvá déle než týden.
• Bolesti v krku – při běžné bolesti spojené s nachlazením, bez silného zarudnutí nebo bílých povlaků.
• Alergie – při sezónních alergiích na pyl nebo prach, pokud nejsou přítomny závažné reakce.
• Potíže s usínáním či nadměrnou mírou stresu - při krátkodobých stresových situacích, pokud nejsou přítomny jiné závažné psychologické příznaky.

Proč může být samoléčba bez odborné pomoci nebezpečná?

I když je samoléčba velmi snadným a dostupným řešením, je potřeba myslet na rizika a nebezpečí, která přináší.

Jedním z rizik může být zanedbání diagnostiky a terapie závažného onemocnění. Jejich příznaky mohou být totiž často nespecifické a na první pohled nezávažné. Nebezpečná je naopak i samoléčba opakovaných (dlouhodobé potíže se zažíváním, silné opakující se bolesti hlavy nebo kloubů, atd.) nebo vážných příznaků bez řešení příčiny (krev ve stolici, vysoké horečky nad 39°C, výrazná ztráta váhy v krátké době, atd.). Samoléčba bez konzultace s odborníkem může být nebezpečná u dětí, v těhotenství nebo při kojení a také u starších osob a lidí, kteří chronicky užívají více léků.

Další problematickou oblastí samoléčby jsou pak samotná léčiva. Bez odborného poradenství mohou pacienti nevědomky užívat léčiva nesprávně a tím pádem snižovat účinnost terapie a zvyšovat rizika nežádoucích účinků či selhání léčby. Mezi tyto lékové problémy (tzv. drug-related problems) patří např.:

• duplicity (paracetamol současně ve více léčivých přípravcích),
• nevhodná dávka (příliš nízké/vysoké dávky analgetik při léčbě bolesti),
• nesprávný interval dávkování nebo délka léčby (např. užívání dekongestiv déle než 7 dní),
• lékové interakce (nevhodné kombinace bylinných přípravků obsahujících třezalku s ostatními léčivými přípravky),
• nesprávný způsob užívání lékových forem (rozkousání tablet s prodlouženým uvolňováním, neprotřepání suspenze před užitím),
• nesprávné uchovávání léčivých přípravků (nevhodné skladování čípků, uchovávání tablet mimo obal ve vlhkém prostředí).

Jak tomu předejít a na co dávat pozor? Řešení je jednoduché - dojít se poradit do nejbližší lékárny. Farmaceuti i farmaceutičtí asistenti vždy rádi poradí, pomohou zhodnotit závažnost potíží a vyberou vhodnou terapii přímo na míru každému pacientovi s ohledem na věk, užívaná léčiva a konkrétní potíže tak, aby byla samoléčba bezpečná a úspěšná.

Autor: PharmDr. Lucie Malečová, Ústavní lékárna IKEM, Praha

Zdroje:

Baracaldo-Santamaría D, Trujillo-Moreno MJ, Pérez-Acosta AM, Feliciano-Alfonso JE, Calderon-Ospina C-A, Soler F. Definition of self-medication: a scoping review. Therapeutic Advances in Drug Safety. 2022;13. doi:10.1177/20420986221127501

BENNADI, Darshana. Self-medication: A current challenge. Online. Journal of Basic and Clinical Pharmacy. 2014, roč. 5, č. 1. ISSN 0976-0105. Dostupné z: https://doi.org/10.4103/0976-0105.128253. [cit. 2025-04-26].

The Pharmacist’s Role in Self-Care. Online. Journal of the American Pharmaceutical Association (1996). 2002, roč. 42, č. 5, s. S40-S41. ISSN 10865802. Dostupné z: https://doi.org/10.1331/108658002764653743. [cit. 2025-04-26].

Osvětová kampaň ke Svědovému dni bezpečí pacientů: https://www.ckfa.cz/blog/osvetova-kampan-ke-svetovemu-dni-bezpeci-pacientu?