Lékárnice Zuzana Neckářová: Cesta z hradecké fakulty až na mistrovství světa v cyklistice

Její hlavní rolí je role lékárnice v rodinné lékárně, občas jezdí pracovat ještě do nemocniční lékárny v Žatci. Kromě bílého pláště se ale jedenatřicetiletá Zuzana Neckářová často obléká také do cyklistického dresu a usilovně trénuje na Mistrovství světa v silniční cyklistice. Rozhovor pro Lékárnické kapky připravil vedoucí lékárník IKEMu, Michal Hojný.

lekarnice-zuzana-neckarova

Jsi v konečné nominaci na Mistrovství světa v silniční cyklistice, které se bude konat 29. září v Richmondu. Jak dlouhá cesta byla až na vrcholný podnik cyklistického kalendáře?

S kolem jsem začala před pěti lety a na silnici jezdím teprve druhou sezónu. Takže cesta byla hodně krátká. Minulý rok na podzim jsem hledala trochu důvod, proč pokračovat v závodění, neboť věnovat se naplno kolu a pracovat na plný úvazek je dost náročné.

Na podzim jsem potkala mého nynějšího trenéra Petra Nováka, který mi řekl, že pokud mám chuť pořádně ještě zamakat, tak společnými silami to dotáhneme na Evropské hry do Baku a na MS do Richmondu. S úsměvem jsem mu odpověděla, že se zbláznil, ale mám ráda výzvy, navíc jsem začala jezdit cyklokros, který mě začal hodně bavit, a příprava na novou sezónu byla na světě.

Od začátku sezóny se mi pak začalo hodně dařit, jak v českém poháru, tak i na etapových závodech v zahraničí. Svými výkony jsem se nominovala na EH do Baku, na které jsem byla perfektně připravena. Bohužel defekt, pád a zlomená klíční kost mně znemožnily udělat jakýkoliv dobrý výsledek.

Deset dní nato se konalo velmi důležité Mistrovství ČR. Jednak jsem měla být velkou soupeřkou Martiny Sáblíkové a také jsem bojovala o nominaci na Mistrovství světa. Den po pádu nepřipadal start vůbec v úvahu. Já jsem ale člověk, který nic nevzdává, a tak můj smutek trval tři dny, pak jsem se oklepala a řekla, že na start MČR se minimálně postavím. A tak se i stalo. Odstartovala jsem, a dokonce i dojela. Musím říct, že to už to nechci nikdy zažít. Holky ladily formu právě na tento den, já už přes týden netrénovala a ta bolest…ta byla hrozná.

Na MČR jsem nakonec v konečném spurtu získala stříbrnou medaili, super výsledek a navíc jsem ukázala, že o MS opravdu stojím. Následně jsem ale musela měsíc stát a návrat do závodění byl strašně obtížný. Forma se ztratila, respekt z balíku závodnic byl velký. Dozvěděla jsem se, že jsem v širší nominaci na MS a následně, že 21. září odlétám do Richmondu, takže ohromná vzpruha a momentálně ladíme formu.

Dostat se na úroveň, kde jsem teď, je neuvěřitelná dřina. Pořád vás to bolí, ať už jedete trénink, nebo závodíte. Navíc je to můj koníček, sport mě neživí, takže motivace je strašně moc důležitá. Ale jsem ráda, že jsem to vydržela a mé výkony přesvědčily o tom, že jsem odjela do Baku a teď poletím do Richmondu.

lekarnice-zuzana-neckarovaNa kole jezdíš teprve krátký čas. Co tě k tomu vedlo a kdy tě to chytlo tak, že ses pustila do profesionálního závodění?

Začala jsem po absolvování farmaceutické fakulty jen tak pro zábavu. K závodění jsem se dostala úplnou náhodou. Kamarádi mě jednoduše vyhecovali. K tomu jsem měla asi štěstí a trefila jsem se do sportu, pro který mám nejspíš talent. Navíc dělám vždycky věci naplno, a když jsem s prvními závody zjistila, že se v davu neztratím, začala jsem makat na tom, abych byla i vidět. Ale jak říkám, žádné velké cíle.

Velkou motivací pro mě bylo, že jsem dokázala držet krok s holkami, které se tomu věnují naplno a stát s nimi, nebo dokonce místo nich na bedně. To byl pro mě velký motor. Navíc jsem dostala možnost jezdit v týmu, trénovat pod dohledem trenéra a smysluplně tak zvyšovat svou výkonnost.

Profi cyklistika byla opět zase velká náhoda. Bývalý trenér mi řekl, ať se rozjedu na Český pohár na silnici, že mi to pomůže do nové sezóny na bajky. Já se rozjela tak, že jsem začala vést Český pohár, všiml si mě bývalý reprezentační trenér Jarda Friede, který mě nominoval na tři UCI etapové závody. Mně se jízda a závodění na silnici strašně zalíbila.

Co tě na silničním závodění baví?

Silniční závod je jedna velká taktická hra, hra týmů. Na horském kole jedete od startu do cíle naplno, rozhoduje jenom výkon a technická zdatnost v terénu. Hned první sezónu se mi jako nováčkovi hodně dařilo. Otevřely se mi tak nové možnosti, další nominace na závody a já jsem toho vždy využila. Byla jsem hodně motivovaná, spokojená, ale v práci mi museli hodně vycházet vstříc, proto jsem přemýšlela, že v takovém závodění pokračovat nebudu. S novým trenérem však přišly nové výzvy. V práci jsme se domluvili, že tedy zkusím ještě jednu sezónu závodit naplno. Vůbec jsem netušila, co mě čeká. Neskutečná dřina a odříkání. Ale ten sen se mi nakonec splnil.

Jak se Ti daří skloubit tréninky a závody s prací v Kraslicích a v nemocniční lékárně v Žatci?

Všude mi ale vychází neuvěřitelně vstříc. V Kraslicích nejen rodiče, ale i holky v lékárně. Všechny dovolené se plánují podle mě, na tréninky jezdím dle domluvy s mamkou, tedy spíš jak potřebuju já. Pokud zjistím, že odpoledne bude pršet, oznámím, že jedu na trénink dopoledne a do práce jdu na odpolední. Ale nechodím jen expedovat, mám na starosti objednávky, marketing a další věci.

Takže na jednu stranu volnost je obrovská, na druhou stranu starost o chod lékárny je taky hodně zavazující. Někdy jsem v práci pár hodin, jindy ale od rána do večera. Profisportovci po závodech nebo trénincích regenerují, já jdu regenerovat do práce.

Mgr. Michal Hojný

Ústavní lékárna IKEM

foto: Rob Trnka