Kdy může paracetamol spíše ublížit, než pomoci…

Není-li při užívání paracetamolu překročena jeho maximální jednotlivá či denní dávka, patří tento lék mezi velmi bezpečná léčiva. Jeho dávkování je striktně individuální a je odvozeno nejen od hmotnosti pacienta, ale rozhodující je i samotný zdravotní stav pacienta. Existují totiž onemocnění či rizikové situace, kdy nelze užívání paracetamolu doporučit, anebo alespoň ne v takové dávce, jako je tomu u jinak zdravých pacientů užívajících paracetamol k tišení bolesti či snížení zvýšené tělesné teploty.

Pomineme-li vzácně se vyskytující alergii na paracetamol, pak mezi riziková onemocnění řadíme zcela jistě závažná onemocnění jater (akutní zánět jater, virové hepatitidy, závažná jaterní nedostatečnost), kdy je riziko významného poškození jater, tedy tzv. hepatotoxicity, až 3,5 krát vyšší než u člověka bez jaterního onemocnění. V případě dlouhodobého stabilizovaného nezávažného onemocnění jater lze sice paracetamol užívat, ne však v plné denní dávce. Běžný dospělý pacient vážící minimálně 60 kg a bez jaterního onemocnění může standardně užívat po nezbytně dlouhou dobu, maximálně však 10 dnů, až 4 gramy paracetamolu za den. Rovněž je nutné nezkracovat interval mezi jednotlivými dávkami pod 6 hodin.

Podobně je doporučeno prodloužit interval mezi užitím jednotlivých dávek paracetamolu při nedostatečné funkci ledvin.

Nejste si jisti ohledně dávkování? Nebo podáváte léky s paracetamolem dětem?

Další užitečné články o správném užívání paracetamolu si přečtěte zde.

Dále mezi rizikové skupiny pacientů řadíme alkoholiky, u nichž je riziko hepatotoxicity v důsledku užívání paracetamolu více než 2 násobně vyšší než u abstinentů. Užívání paracetamolu by se proto měli vyhnout i lidé, kteří v nedávné době konzumovali (např. při kocovině), nebo budou konzumovat alkoholické nápoje.

Podobně je vhodné užívat paracetamol s opatrností u pacientů trpících tzv. favismem, tedy chyběním specifického enzymu, zodpovědného mj. za ochranu funkce červených krvinek. U takových pacientů pak hrozí riziko rozpadu těchto krevních elementů.

Významnou skupinu rizikových pacientů tvoří rovněž pacienti užívající některé další léky. Kromě přípravků, které již paracetamol obsahují (např. Paralen®, Panadol®, Paramax®)(např. Paralen®, Panadol®, Paramax®), jsou to i léky s jinými účinnými látkami s podobným hepatotoxickým potenciálem. Paracetamol může být obsažen v řadě léků, a to nejen volně prodejných, ale i vázaných na lékařský předpis, např. k tišení bolesti či určených k tlumení příznaků nachlazení. Proto je nutné, aby si pacient vždy ověřil, jaké je složení všech jím užívaných léků a v jaké dávce je užívá. Nejvhodnější je vyhnout se kombinacím léčiv, které obsahují stejné účinné látky včetně paracetamolu, kdy je riziko hepatotoxicity až 5-ti násobně vyšší. Stejně tak je vysoce rizikové užívat samotný paracetamol dlouhodobě či v nadměrně vysokých dávkách.

Problém mohou přinášet ale i léky obsahující zcela jiné účinné látky, které následně negativně ovlivňují odbourávání paracetamolu v těle. To pak může následně vyústit nejčastěji v poškození jater či ledvin. Mezi taková léčiva patří např. karbamazepin (určen mj. k léčbě epilepsie, migrény, bolesti způsobené poškozením nervů), fenobarbital a primidon (oba určené zejm. k prevenci záchvatů epilepsie; fenobarbital dnes již užíván pouze zřídka), či rifampicin (určen zejm. k léčbě tuberkulózy). Tento výčet však samozřejmě není konečný.

Nelze opomenout ani pacienty s poruchou příjmu potravy, pacienty významně podvyživené, pacienty vyčerpané v důsledku akutní virové infekce (včetně těžkého průběhu např. chřipky), pro které je užívání vysokých dávek paracetamolu rovněž rizikové. V důsledku nedostatečné výživy či vyčerpání organismu není totiž organismus schopen vytvářet dostatek látek, zejm. glutationu, pro efektivní neutralizaci meziproduktů vznikajících při odbourávání paracetamolu v organismu. Tyto látky se tvoří v malém množství i u jinak zdravého pacienta užívajícího paracetamol (v 5 – 10%).

Dle výrobců čípků obsahujících paracetamol je riziková jejich aplikace u pacientů s krvácením z konečníku či v případě zánětu v této oblasti, např. u pacientů s ulcerózní kolitidou. V takových situacích by čípky obsahující paracetamol neměly být aplikovány.

Paracetamol není vhodné podávat ani domácím mazlíčkům, zejm. kočkám. Je-li paracetamol podáván psům, pak výhradně na přímé doporučení veterináře, obvykle v jednotlivé dávce ne vyšší než 10 mg na kilogram hmotnosti psa.

Není-li podání přípravku obsahujícího paracetamol přímo kontraindikováno, tedy zakázáno, je nutné u rizikových skupin pacientů denní dávku paracetamolu redukovat (např. u alkoholiků na 2 gramy za den, či u pacientů užívajících paracetamol déle než 10 dnů na celkovou denní dávku maximálně 2,5 gramu vždy rozdělenou minimálně do 3 dílčích dávek) a nebo prodloužit časový interval mezi jednotlivými dávkami.

Proto, budete-li mít jakékoli pochybnosti o volbě léku, jeho dávkování či vhodnosti způsobu jeho podávání, neváhejte se obrátit na svého lékárníka. Získáte tak cenné rady pro bezpečnou a účinnou léčbu svých potíží.

Mgr. Ondřej Šimandl

Ústavní lékárna IKEM

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.

aplikace lékárny v čr