Anorexie (česky nechutenství) je nespecifický příznak v medicíně. Za anorexii považujeme snížený pocit chuti k jídlu, který může vyústit až v naprostý odpor pacienta k jídlu (dělá se mu špatně nebo se cítí neustále nehladový).

Anorexie

Situace může vést až k podvýživě a k dalším problémům spojeným s hladověním. Anorektici často ani nepoznají, že potřebují přijmout potravu. Proto je nezbytné dohlížet na to, aby jedli pravidelně v malých porcích s optimálním zastoupením jednotlivých složek potravy (bílkoviny, tuky, cukry) a zároveň aby dodržovali pitný režim.

Příčiny anorexie mohou být rozmanité a mohou souviset s onemocněním trávicího systému nebo s celkovým onemocněním (infekční nemoci – bakteriální i virové, tuberkulóza, otravy, selhávání jater a ledvin, srdeční selhávání, onkologické onemocnění atd.). Nechutenství může být vyvoláno také některými léky (např. některé léky určené k léčbě úzkostí a depresí, suchého dráždivého kašle nebo dlouhodobé léčbě bolesti), dokonce i užíváním velkého množství léků najednou (tzv. polypragmázie). V neposlední řadě může být příčina psychická, jedná se tedy o mentální poruchu.

Mentální anorexie

Mentální anorexie patří mezi poruchy příjmu potravy (PPP). Je to psychické onemocnění projevující se odmítáním nebo neschopností udržet zdravou, normální váhu. U nemocných s mentální anorexií klesá BMI, tedy index, kterým se hodnotí tělesná hmotnost a který se vypočítá jako hmotnost (kg) / výška (m)2,pod 17,5 (optimální váha by měla být v rozmezí 25-30). Představa nárůstu váhy nemocné děsí. Častá je porucha vnímání vlastního těla. Postižený se cítí obézní, i když má podváhu.       
Typickým věkem pro vznik mentální anorexie, ale i jiných poruch příjmu potravy (např. bulimie, přejídání se), je období puberty a dospívání. Nejčastěji začíná ve věku kolem 17 let, ale vyskytnout se může jak u dívek mladších, tak i u žen starších, dokonce mohou být postiženy ve výjimečných případech i ženy po menopauze. Věkové hranice vzniku nemoci se rozšiřují jak do dětského věku na jedné straně, tak do věku střední dospělosti na straně druhé. Onemocnění postihuje i chlapce, ale u dívek je 10-20krát častější.
Nemoc je v posledních letech stále běžnější, hlavně kvůli současnému trendu být hubený a možnosti sdílení a podpory těchto „ideálů“ na sociálních sítích.

Anorexie může také přecházet v bulimii. Jedná se o poruchu příjmu potravy, která se projevuje přejídáním (doprovázeným pocitem viny) a následným zvracením, ty se střídají právě s odmítáním jídla a hladověním. Obě poruchy (anorexie a bulimie) se objevují obvykle dohromady a je těžké určit, o kterou z těchto dvou poruch se jedná.

Příčiny a rizikové faktory vzniku mentální anorexie

Nemocní většinou pocházejí ze středních až vyšších sociálních vrstev. Byla prokázaná i vysoká inteligence a sklony k perfekcionismu. Většina osob před nemocí jsou hodnocení jako úspěšní. Anorexií trpí ti, kteří zažili traumatizující události v životě, i ti, u kterých ano­rexie představuje jediný životní problém.  
Hladovění může souviset s různými událostmi – spouštěči, mezi které nejčastěji patří hrozící rozvod rodičů nebo rodinná krize, sexuální zneužívání, vážná osobní ztráta, autority (např. v tanečním či sportovním klubu), nedostatek či nadbytek pozornosti, předčasný odchod z do­mova, práce au-pair v zahraničí, šikana, srovnávání v kolektivu vrstevníků podle zevnějšku, nucení do jídla, ale i dědičné dispozice (poruchy příjmu potravy v rodině) a další. Mezi významný rizikový faktor, který podporuje rozvoj mentální anorexie, patří média. Zdůrazňování na kost vyhublých modelek a různých diet jako vzor normálního stravování mladých dívek nemoc často udržuje. Počítačové úpravy zevnějšku vedou k falešným představám a ideálům dokonalé štíhlosti. Ve sdělovacích prostředcích je někdy zjednodušováno poselství v boji za zdraví a proti hrozící obezitě, že „čím nižší váha, tím lepší zdraví“. Přitom pro zralou ženu je lepším ukazatelem rizika metabolickými komplikací poměr pasu a boků (tzv. WHR index) než samotná váha a BMI. Tělo je třeba posuzovat jako celek. Musí se brát v úvahu věk, pohlaví, rozložení tělesného tuku a výška. Důležitý je především zdravý životní styl, který zahrnuje pestrou stravu a fyzickou aktivitu, zdravotní stav a fyzická kondice, ale také psychická vyrovnanost.

Na rozvoji poruchy příjmu potravy se většinou podílí více rizikových faktorů, které pravděpodobnost onemoc­nění zvyšují, onemocnění tedy vyvolá souhra nepříznivých okolností. Ojedi­nělý „rizikový“ faktor nemusí mít žádný efekt (např. jen posměšná poznámka trenéra o vzhledu). Pouze kombinace s ostatními faktory (úzkostná povaha, touha po dokonalosti, rodinná orientace na výkon) vede ke vzniku onemoc­nění nebo ho udržuje.

Rizikové povahové rysy pro vznik mentální anorexie:

  • POTŘEBA POZORNOSTI a PERFEKCIONISMUS: snaha být doko­nalý a vyniknout a tím utišit zvýšenou sebekritičnost a nízké sebevě­domí.
  • POTŘEBA KONTROLY: zranitelnost a nejistota ohledně sebe sama vede ke zvýšené snaze se zalíbit druhým a mít „situaci pod kontrolou“.
  • NESTÁLOST A PROMĚNLIVOST EMOCÍ: kontrola nad jídlem za­stupuje kontrolu nad nestabilními pocity a změnami nálad.
  • PURITÁNSTVÍ A ASKETISMUS: touha mít morální převahu nad ostatními i nad sebou samým, překonat vlastní potřeby, včetně jídla.
  • SEBETRESTAJÍCÍ CHOVÁNÍ: trestání se za problém, se kterým si ne­vědí rady (jsem špatný/á, kdybych byl/a perfektní, tyto problémy by neexistovaly nebo bych je měl/a pod kontrolou).
  • ODMĚNA A TREST: menší citlivost na odměnu s přecitlivělostí na po­trestání, citlivost na poznámky o vnějším zjevu, negativní emoce, odmítnutí a kritiku.

Průběh a projevy onemocnění

Hlad a chuť jsou naprosto potlačeny. Vzniká představa o tloušťce a neustálém zvyšování vlastní váhy. Nemocní jedí jen to nejnutnější, často ani to ne. Pečlivě sledují dietní plány a kalorické tabulky. K tomu se připojuje „láska“ k vaření, sbírání receptů a starost o rodinné příslušníky, aby si okolí nevšimlo, že sami nejedí. Až 50 % anorektiků užívá ke snížení hmotnosti projímadla a močopudné látky. Často manipulují se svým okolím, lžou o přijaté potravě, podvádějí. Ignorují projevy vlastního těla a varování rodiny a okolí berou na lehkou váhu, myslí si, že přehánějí. Své sebedestruktivní kroky podnikají tajně. Po pozření i velmi malého kousku jídla se cítí provinile, mučí se nepřiměřeně dlouhým cvičením, často cvičí tajně až do úmoru (v noci), vyhazují jídlo do odpadků.

Anorektici si vždy najdou výmluvy, jak se vyhnout společnému stravování, což s sebou samozřejmě přináší i sociální problémy, jako je izolace. Často se rozvíjí také deprese. Pacienti dále často trpí chronickými potížemi jako je zácpa, opakující se infekce následkem snížené obranyschopnosti organismu, dýchací potíže, bolesti břicha, špatná kvalita vlasů a nehtů aj. Mají i nízký krevní tlak a puls, sníženou tělesnou teplotu a otoky. Za charakteristický projev je považováno vytvoření jemných chlupů po celém těle (lanugo). Důsledkem nedostatečné výživy často dochází ke křehkosti a lomivosti kostí (projev nedostatku vitaminů a minerálů potřebných k výstavbě kostní tkáně). U mužů i žen dochází ke snížení libida (ztráta chuti na sex). U žen pak také k poruchám menstruace, vedoucím až k jejímu úplnému vymizení.

Vážné zdravotní následky

V důsledku snižování váhy jsou nakonec odbourávány důležité bílkoviny v těle, například v srdečním svalu. Nejhoršími následky onemocnění jsou poruchy srdečního rytmu a poruchy hospodaření s vodou a minerály.

Úmrtnost na anorexii nebo její komplikace je vysoká. Až 10 % pacientů zemře, většinou za naprostého tělesného vysílení (kachexie).

U nemocných může docházet i k sebevraždám.

Léčba mentální anorexie

Aby mohla být zahájena léčba, je nutné, aby si pacient uvědomoval, že je nemocný a že je třeba svůj problém začít řešit. Celá léčba se skládá z několika částí a je nutná spolupráce obvodního lékaře, psychiatra i psychologa. Dalším důležitým aspektem, který vede k úspěšné léčbě, je pomoc rodiny a přátel postižené osoby.        
Pokud se postižená osoba dostane do rukou lékaře, první se řeší potíže spojené s tělem – tzv. farmakoterapie. Volí se takový postup, který vede k upravení všech somatických (tělesných) potíží, které nemoc způsobila. Řadí se sem dostatečné zavodnění organismu, hormonální úprava, upravení srdečního rytmu, úprava trávení, nepravidelný spánek. Většinou se nasazují také antidepresiva, která předepíše psychiatr.     
Druhým cílem při léčení mentální anorexie je zcela pochopit, jak vlastně anorexie u člověka začala. K tomuto účelu slouží psychoterapie. Postižený člověk ji podstoupí a během ní zjistí a pochopí, jak ovlivňuje tato nemoc jeho život. Psychoterapie se zabývá důkladným rozborem celého dosavadního života postižené osoby (dětství, rodinné vztahy, významné události, které ovlivnily vznik současné osobnosti). Pakliže nemocný se svým psychoterapeutem objeví příčinu svého onemocnění, ve třetí fázi léčby se spolu zaměřují na pevné odstranění konkrétních vzorců způsobu života. Patří sem především úsilí, jak co nejrychleji odstranit nevhodné a nebezpečné stravovací zvyky. Nejvíc prověřená metoda v této části terapie je vedení tzv. jídelních záznamů.        
Léčba může probíhat buď ambulantně (nemocný dochází na pravidelné kontroly za lékařem), nebo ve formě hospitalizace na psychiatrickém oddělení.
Hospitalizace na psychiatrickém oddělení trvá obvykle 1–2 měsíce podle zdravotního stavu. Pacienti trpící poruchou příjmu potravy potřebují pomoc v několika směrech: změnit vztah k jídlu, vyřešit emocionální problémy a často změnit svůj vztah k rodině i sobě samému. Cílem léčebné a ošetřovatelské péče je naučit pacienta správným stravovacím návykům a dodržování jídelního režimu. Přístup k pacientům je komplexní, systém péče je založený na režimové léčbě. To znamená, že kromě vedení jídelních záznamů, dodržování dávkování léků a docházení na pravidelné kontroly, mají často pacienti za úkol psát si deník. Zapisují několikrát denně, co snědli, jak se při tom cítili, co na to okolí, ve které fázi léčby se právě nacházejí a podobně.

Pro nemocné může být strach z první návštěvy odborníka téměř nepřekonatelný. V těchto případech lze informace o možnostech odborné pomoci získat i na internetu, kde existují odborné programy (například www.anabell.cz, www.idealni.cz, www.asociaceppp.eu a další). Tyto internetové stránky mají odbornou garanci a v diskuzních fórech si postižení mohou přečíst informace nebo se i zeptat na zkušenosti ostatních.

Nechutenství u dětí

AnorexieSnížená chuť k jídlu u dětí může být rovněž způsobena různými faktory. Nejčastěji se objevuje u začínajícího infekčního onemocnění. Někdy však může ukazovat na vážnější poruchy (např. porucha trávení, neprůchodnost střev, alergie na lepek, poškození mozku po úrazech hlavy a další).      
Nechutenství je nutné řešit, pokud trvá příliš dlouho nebo jsou-li přítomny i další příznaky (např. únava, chudokrevnost, střídání průjmů a zácpy, bolesti břicha, zvracení atd.).
Velmi důležitá je konzultace s pediatrem (dětským lékařem), který provede vhodná vyšetření, jež vedou ke zjištění příčin nechutenství. Rovněž psychika u dětí silně ovlivňuje vztah k jídlu. Příčiny odmítání některých potravin a celkový přístup k jídlu mívají často souvislost s celkovým způsobem stolování v rodině. Uvádí se, že až v 90 % jsou příčinou nesprávné stravovací rituály.       
Z přípravků, které lze zakoupit v lékárně bez receptu a jsou vhodné na podporu chuti k jídlu u dětí, můžeme zvolit např. kombinaci vitaminů skupiny B s laktobacily (např. Nutrolin-B®), zinek v kombinaci s vitamínem C a některé přírodní látky, jako je zázvor, kurkuma, řeřicha, čekanka apod. (např. Pediakid® Pro chuť k jídlu). O vhodnosti jednotlivých přípravků se můžete poradit s lékárníkem nebo lékařem.

Důležitý je také pravidelný pohyb a nechat dítěti na jídlo klid a dostatečný čas.
K jídlu by se však děti neměly nutit, ani by neměly být trestány či napomínány za to, že nechtějí jíst. Nechuť k jídlu se tím jenom prohloubí a dítě si pak s jídlem spojuje nepříjemné pocity.

Se sníženým apetitem, až odporem k jídlu (případně pouze k některým složkám potravy, nejčastěji k masu, mléčným výrobkům, zelenině, ovoci nebo tučným a mastným jídlům), se můžeme setkat také v těhotenství. Citlivé reakce organismu těhotné ženy na silné pachové či chuťové vjemy jsou důsledkem hormonálních výkyvů a objevuje se nejčastěji v raných fázích těhotenství (cca kolem 6.-10. týdne). Nechutenství většinou nebývá závažné, přestože je nepříjemným příznakem těhotenství. Může však vyústit až ve zvracení a úbytek na váze, který, je-li výrazný a zvracení či odpor k jídlu dlouhotrvající, může být rizikem pro vývoj dítěte. Je proto velmi důležité řešit tento stav s ošetřujícím lékařem (gynekologem).

Onkologická onemocnění a anorexie

Anorexie a snížení hmotnosti jsou častým příznakem u nádorového onemocnění, zvláště v pokročilém stavu nemoci. Váhový úbytek je nejčastější u rakoviny slinivky, jícnu, žaludku a plic. Pacienti si často stěžují na odpor k jídlu, odlišné vnímání chuti a vůně jídla nebo předčasný pocit sytosti již po několika lžičkách. Onkologická léčba s sebou přináší přechodně zvracení, průjmy nebo problémy s polykáním. Někdy pacienti přestanou mít chuť na jídla, která měli rádi celý život. Mění se chutě. Bývá zvýšená citlivost na hořké a slané.

Někteří pacienti trpí nechutenstvím již při zjištění choroby, za což může především špatný psychický stav.    
V této problematice můžeme v lékárně doporučit a poradit s tzv. sippingem neboli popíjením.

SIPPING je tekutá (nebo polotekutá) vysokoenergetická nutričně kompletní výživa, která je balena v „tetrapackových“ nebo plastových obalech v různých chuťových variantách (např. čokoláda, vanilka, banán, jahoda nebo karamel).

Mezi výhody tekuté výživy k popíjení patří: dobrá vstřebatelnost všech živin, rychlá dostupnost použití, široký výběr chutí, možnost používat i při obtížném polykání, přítomnost všech vitamínů a stopových prvků, přípravky lze v lékárně koupit „bez receptu“.   

Zásady správného užívání

  • je dobré se v lékárně, s lékařem nebo výživovým specialistou poradit, jaký druh nutričního přípravku vybrat
  • popíjí se vychlazený, otevřený se skladuje v lednici
  • nápoj se pije po doušcích, nikdy ne najednou (riziko nadýmání a průjmů)
  • ideální je podat dva až tři denně v kombinaci s pevnou stravou (je-li to možné), nebo samostatně jako jediný zdroj živin (přípravky s vysokým obsahem bílkovin)

Druhy doplňkové výživy

1) Základní (hustý nápoj v tetrapacku nebo plastové láhvi o objemu 200 ml) – výhodou je velké množství příchutí a široké spektrum použití (např. Nutridrink®, Nutricomp® Drink Plus, Ensure® Plus, Fresubin®)

2) Džusový typ – neobsahuje tuk, vlákninu a laktózu, ale má celkově nižší obsah živin (např. Nutridrink® Juice styleFresubin® Jucy Drink), možno ředit s vodou, chuťově bližší džusům

3) S vysokým obsahem bílkovin – vhodný jako kompletní (jediný) zdroj výživy (např. Nutridrink® Protein a Compact Protein, Resource® Protein), 1 lahvička obsahuje stejné množství bílkovin jako 100 g libového masa a neobsahuje lepek

4) S obsahem vlákniny – vhodný při střevních problémech (zácpa), při používání tohoto typu je nutné dostatečně pít (např. Nutricomp® Drink Renal, Nutridrink® Multi Fibre, Resource® +Fibre)

5) Vysoce koncentrované – mají menší objem (125 ml), ale velký obsah živin (např. Nutridrink® Compact), hodí se u osob, které potřebují doplnit všechny živiny, ale nejsou schopny vypít klasický objem

6) Pro diabetiky – jsou vhodné pro pacienty, kteří mají nedostatečně kompenzovaný (zaléčený) diabetes (např. Nutricomp® Drink D, Diasip®)

7) Speciálnípro ležící pacienty, pacienty s proleženinami či bércovými vředy (podporuje hojení – např. Cubitan®, Ensure® plus Advance), pro děti (např. Fortini®)

8) Polotekutéjogurtová forma (např. Nutridrink® Yogurt), pudinková forma (např. Fresubin® Creme, Nutridrink® Creme)

U všech pacientů, kteří mají nejen onkologické onemocnění, ale také u těch, kteří se dlouhodobě léčí s nějakým chronickým onemocněním nebo jsou upoutání na lůžko, a také u seniorů, zaujímá nutriční výživa důležitou roli při podpoře léčby a zkvalitnění života. Proto je vhodné „sipping“ při těchto příležitostech přidávat k normální stravě. O všech přípravcích se můžete poradit se svým lékárníkem nebo lékařem.

Maňáková Veronika, Mgr.

Lékárna Dr. Max, Zlín

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.

aplikace lékárny v čr