Jak léčit opary

Mluvíme-li o oparu, pak máme ve většině případů na mysli puchýřek na rtech, který je způsoben herpetickým virem typu 1. Herpetických virů, které napadají pouze člověka, je však osm typů a tři z nich způsobují opary:

• HSV-1 (Herpes simplex typu 1) – nejčastější původce oparu na rtech
• HSV-2 (Herpes simplex typu 2) – způsobuje převážně genitální opar
• VZV (Varicella zoster virus) – způsobuje plané neštovice a pásový opar

Hlavním tématem tohoto článku je opar rtu (herpes labialis). Až 95 % české populace se s virem způsobujícím opar setkalo alespoň jednou v životě. Ve většině případů nejde o závažné onemocnění, ale léčba může být obtížná – typicky platí, že čím dříve začnete, tím lépe.

Jak se můžete nakazit

Virus se přenáší přímým kontaktem s tělními tekutinami, jako jsou sliny nebo krev, a akutními kožními projevy (sekret z puchýřků), méně často i potřísněnými předměty (např. při sdílení lahve na pití, ručníku, balzámu na rty apod.). A to i u člověka, který je přenašečem v klidové fázi, kdy nejsou patrné žádné známky akutně probíhající infekce.

Primoinfekce je první setkání s virem, které probíhá většinou bez příznaků. Může se projevit u malých dětí zánětlivým onemocněním v ústech (bolestivé puchýřky a afty), doprovázeným zvětšením uzlin a zvýšenou teplotou. U starších dětí a dospívajících pak průběh připomíná angínu. Nebezpečím je zavlečení infekce do jiných oblastí – např. oka nebo ucha – následkem nedostatečného dodržování hygienických opatření.

Po tomto „seznámení“ viru s hostitelem se virus po nervových vláknech přesune do nervových uzlin, kde může klidně a nečinně přetrvávat i několik let, maskován před buňkami imunitního systému.

Kdy a proč se infekce vrací

Opar rtu je vlastně reaktivací viru. Dochází k ní při jakémkoliv oslabení organismu:

• při horečce nebo jiném onemocnění,
• vlivem stresu, únavy a zvýšené fyzické či psychické zátěže,
• následkem hormonálních změn (např. menstruace),
• vlivem chladu, horka a UV záření,
• při potravinové alergii nebo záměrném potlačení imunity (např. po transplantaci).

Jak probíhá virové onemocnění

1. Přípravná (prodromální) fáze – první známky toho, že „se něco chystá“; projevuje se otokem, pocitem napětí, pálením či svěděním.

2. Výsev puchýřků – následuje cca 1–2 dny poté; objeví se jeden nebo více puchýřků naplněných vysoce infekční tekutinou.

3. Zasychání puchýřků a tvorba strupů – tato fáze přichází cca po 5–7 dnech; puchýřky prasknou, hojí se krvavými a bolestivými rankami a nažloutlými strupy.

4. Hojení – trvá obvykle 10–14 dní (pokud nedojde ke komplikacím, např. bakteriální infekci).

V dětském věku se s herpetickou infekcí setká až 50 % populace, v dospělosti až 90 %. K reaktivaci virové infekce dochází u 30–40 % pacientů.

Pacienti s oslabenou imunitou mívají průběh infekce závažnější, provázený horečkou, zduřením lymfatických uzlin a může vyústit až v postižení některých orgánů (např. plic, jater nebo mozku). U některých lidí může dojít k zánětu rohovky nebo přechodu infekce do chronického stádia ve formě herpetického ekzému.

Jaké jsou možnosti léčby

Antivirotika

Jedná se o léčivé přípravky určené k léčbě virových onemocnění, v tomto případě převážně ve formě krémů. Působí proti množení virů nebo brání jejich průniku do buňky. Nejčastěji se používá aciklovir (Herpesin® krém, Zovirax® krém, Aciclovir® AL krém) nebo penciklovir (Vectavir® tónovaný krém). Existují i kombinované přípravky s protizánětlivou složkou, například Zovirax® DUO krém.

Krémy je potřeba aplikovat ještě před výsevem puchýřků, a to několikrát denně v odstupu 2–3 hodin. Včasná aplikace může zabránit rozvoji puchýřků nebo alespoň výrazně zmírnit jejich výsev a zkrátit dobu léčby.

Metody vlhkého hojení

Tento způsob terapie pomáhá odvádět přebytečnou vlhkost, udržet optimální prostředí pro hojení, zmírnit pálení, svědění a bolest a zabránit zanesení bakteriální infekce do rány i šíření infekce do okolí.

Používají se náplasti (Compeed® náplast na opary, FIXAplast® Herpes, WUNDmed® Herpes-Patch), které se mění po 3–8 hodinách, jakmile se začnou odlepovat. Alternativou jsou séra vytvářející tenký průhledný film, například Urgo® Filmogel Opary nebo Easy Life® Herpes gel.

Univerzální přípravky jako Actimaris® gel, HemaGel® nebo Actolind® W Gel se používají k hojení akutních i chronických ran či popálenin a obvykle stačí jedna aplikace denně.

Přípravky s protivirovým působením

Vhodné jsou také přípravky s lokálním dezinfekčním nebo antimikrobiálním účinkem, např. Betadine® mast nebo roztok, Alfasilver® HA+ sprej či Tantum Verde® roztok a sprej.

Používají se i přípravky s obsahem esenciálních olejů a bylinných extraktů (tea tree olej, levandule, tymián, heřmánek, lilie bělostná), např. Biovitality® Herpesol sérum, Opárek® gel nebo Dexilip® Herp gel.

Léčivé přípravky s protisvědivým, vysušujícím a zklidňujícím efektem

Nejčastěji obsahují sloučeniny zinku, které blokují množení viru a současně zklidňují postižené místo. Jejich vysušující účinek je vhodný zejména ve fázi puchýřků. Používá se tekutý pudr, zinková mast, Imazol® krémpasta nebo Sudocrem®.

Přípravky podporující hojení a regeneraci pokožky

K podpoře hojení jsou vhodné přípravky s dexpantenolem (Bepanthen® mast), výtažky z konopí (Cannaderm® Cannadent sérum, Cutishelp® Oparen mast), masti s obsahem hadího jedu (Oparstop®) nebo univerzální hojivé krémy s měsíčkem a vitaminem E.

Celková léčba

Celková antivirotická léčba je vždy v rukou lékaře. Volí se tehdy, když místní léčba nestačí, u oslabených jedinců nebo při častých recidivách. Podávají se dlouhodobě nízké dávky antivirotik (nejčastěji acikloviru) nebo krátkodobě vyšší dávky. Cílem je zmírnit projevy, zkrátit dobu léčby, snížit četnost recidiv a minimalizovat riziko komplikací.

Podpůrné prostředky

Vhodnými doplňky jsou přípravky podporující imunitu, nejčastěji s obsahem betaglukanů (Betaglukan IMU+®, Imunoglukan®) a nukleotidů (Preventan®, Imunit® 5PreveMax). Doporučuje se také zvýšit příjem zinku, vitaminu C, probiotik a aminokyseliny lyzinu.

K posílení obranyschopnosti a antivirotickému působení se používají přípravky s echinaceou, právenkou, lichořeřišnicí nebo léčivými houbami. Vhodný výběr a dávkování pomůže určit lékárník.

Alternativní způsoby léčby

Dobré zkušenosti jsou také s homeopatiky. S prvními příznaky se podává Rhus toxicodendron 9 CH (3 kuličky každých 15–20 minut do zmírnění projevů, poté 3–4× denně). Jako dlouhodobá prevence se doporučuje Vaccinotoxinum 15 CH v dávkování 1× týdně 10 kuliček.

Genitální opar (Herpes genitalis)

Virus napadá oblast v okolí konečníku, hráze a zevních pohlavních orgánů. Jedná se o jedno z nejčastějších sexuálně přenosných onemocnění. K prvotní infekci dochází po zahájení sexuální aktivity, tedy obvykle mezi 15 až 30 lety. Nebezpečí představuje zejména pro těhotné ženy, neboť v prvním trimestru může virus způsobit vznik vrozených vývojových vad; většinou však dochází k nakažení plodu přímým kontaktem během porodu. Herpetické infekce jsou pro novorozence velmi závažné, někdy i život ohrožující.

Odhaduje se, že nemocných přenašečů bez příznaků může být až 75 %. Žen v produktivním věku, u kterých byla pozitivita na virus potvrzena, až 20 %. Infekce se vrací až u 50 % pacientů.

Projevy jsou podobné jako u oparu rtu. Průběh však bývá doprovázen obtížemi při močení, zácpou a otokem uzlin v tříslech. Vhodnou prevencí je používání kondomu, vyhýbání se praktikám, které usnadňují přenos infekce, a nestřídání sexuálních partnerů.

Léčba je stejná jako v případě oparu rtu. Z homeopatik se doporučuje podávat Croton tiglium 9 CH.

Pásový opar (Herpes zoster)

Původcem je virus Varicella zoster, jenž je rovněž původcem planých neštovic. První setkání s tímto virem probíhá z 98 % v dětském věku, kdy se infekce projeví právě v podobě planých neštovic. Virus přetrvává stejně jako u předchozích původců v nervových uzlinách a při oslabení organismu se projeví jako pásový opar – výsevem bolestivých puchýřků uspořádaných do skupiny, nejčastěji v oblasti hrudních a bederních obratlů. Může zasáhnout také oční část trojklanného nervu, což může vést k postižení rohovky nebo spojivky s vysokým rizikem trvalého poškození.

Infekce je tím závažnější, čím je postižená osoba starší. Průběh je těžší, bolestivější a je vyšší riziko následných komplikací. Nejčastější z nich jsou bolesti nervů (tzv. herpetické neuralgie) postihující celou délku nervové dráhy, která je virem zasažena. Bolesti se mohou objevit až do 4 týdnů od výsevu puchýřků a trvat i 3 měsíce nebo déle. Jejich léčba bývá obtížná a zdlouhavá.

Léčba probíhá jak lokálně, tak celkově – v závislosti na závažnosti projevů, bolestivosti a celkovém stavu a věku pacienta. Měla by však vždy probíhat pod dohledem lékaře, který zhodnotí stav a určí nejvhodnější léčivé přípravky či doplňkové preparáty.

Vhodnou prevencí je očkování. Pro děti od 9 měsíců je k dispozici vakcína proti planým neštovicím Varilrix®, která se aplikuje ve 2 dávkách. Není součástí základního očkovacího schématu, je tedy nutná plná úhrada rodiči. Pro dospělé nad 50 let věku nebo s oslabenou imunitou je vhodná vakcína proti pásovému oparu Zostavax® nebo Shingrix®, rovněž nehrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění; lze však uplatnit příspěvek v rámci preventivních programů zdravotních pojišťoven. Tyto vakcíny snižují riziko aktivace viru a pozdějších komplikací (zejména bolestivé neuralgie) až o 60–70 %.

Všeobecná závěrečná doporučení

Z výše uvedených informací vyplývá, že je důležité zejména včasné nasazení léčby – ať už jde o místní ošetření citlivé oblasti, podporu obranyschopnosti nebo celkově podávané antivirotikum. Nepodceňujte proto první varovné signály; díky nim můžete zkrátit dobu léčení a předejít komplikacím. Nezapomínejte na hygienická opatření a v případě intimních vztahů dbejte na vhodnou prevenci. Před zahájením léčby je vždy vhodné přečíst příbalovou informaci zvoleného léčivého přípravku. Pokud nemáte stálého partnera, chraňte se před nechtěným přenosem genitální infekce.

Pokud se váš stav nezlepší, nebo se dokonce začne zhoršovat – například se objeví zvýšená teplota, otok, brnění či strnulost svalů v postižené oblasti – vyhledejte lékaře.

Autor: PharmDr. Kateřina Dubská

Revize (březen 2026): PharmDr. Lucie Malečová

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.