Cukrovka (odborně diabetes mellitus) vzniká v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku hormonu inzulinu, který se tvoří ve slinivce břišní. Projevuje se zvýšeným krevním cukrem (odborně hyperglykémie), protože organismu chybí mechanismus vstupu glukózy do buněk, který zajišťuje právě inzulin. Glukóza je základní jednotkou energie všech buněk v těle, a protože ji buňky vlivem nedostatečné tvorby inzulinu nemohou přijímat, musí si organismus cukr brát z rezervních záloh v játrech, což problémy ještě zhoršuje, protože se dále zvyšuje hladina krevního cukru.
Cukrovka se dělí na základní typy: diabetes mellitus I. typu a diabetes mellitus II. typu
Diabetes mellitus I. typu
Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění, kdy organismus produkuje protilátky proti vlastním buňkám, které inzulin produkují a dochází tak k absolutnímu nedostatku inzulinu. V důsledku tohoto onemocnění si organismus neumí vyrobit inzulin, proto musí být tento hormon podáván ve formě injekcí (např. inzulínovým perem nebo prostřednictvím inzulinové pumpy).
Protože mezi jídlem a inzulinem existuje v těle rovnováha, a člověk, který trpí cukrovkou I. Typu, si neumí inzulin vyrobit, je nutné, aby si inzulin dodával sám ve formě injekcí a zároveň také myslel na druh a množství jídla, které zkonzumuje. Znamená to tedy, že si musí tuto rovnováhu inzulin – potrava vytvářet sám.
Pro diabetika I. typu je důležité hlídat si ve stravě cukry (obecně řečeno sacharidy). Sacharidy jsou nejdůležitějším zdrojem energie pro všechny buňky v těle. Jestliže jich máme v těle nedostatek, klesne hladina cukru v krvi a nastává tzv. hypoglykémie. U zdravého jedince nastane nervozita, pocit hladu a sníží se produkce vylučovaného inzulinu. Ale u diabetika, který si v pravidelných intervalech píchá předepsané množství jednotek inzulinu je tento stav velmi závažný, kdy může dojít až ke kómatu! Proto je nutné rozvrhnout si jídlo do pravidelných intervalů.
Pro snadnější orientaci v množství sacharidů v různých potravinách diabetikům slouží systém přepočtu na výměnné (chlebové) jednotky (VJ). Celkový počet výměnných jednotek (množství sacharidů) stanovuje lékař. Většinou (a to především u dětí s diabetem) se 1 VJ rovná 12 gramům sacharidů.
Základem pro používání VJ je znalost druhu sacharidů, jejich obsah v potravinách a jejich vliv na hladinu krevního cukru (tj. glykémie).
Sacharidy dělíme na jednoduché a složené. Mezi jednoduché cukry řadíme glukózu, fruktózu (v ovoci), laktózu (mléčný cukr, obsažen v mléčných výrobcích) a sacharózu (užívá se ke slazení nápojů a pokrmů).
Mezi potraviny s jednoduchými cukry patří med, cukr, ovoce, ovocné šťávy, koláče, cukrářské výrobky, mošty. Tento typ cukrů rychle zvedá hodnoty krevního cukru, proto by je měl diabetik konzumovat s opatrností.
Mezi potraviny se složenými cukry patří pečivo, chléb, ovesné vločky, kroupy, brambory a výrobky z nich. Tento typ cukrů zvedá glykémii postupně a déle se tráví, proto jsou pro diabetika vhodnější alternativou. Nejznámější složený cukr je škrob, který lze nalézt v obilninách, luštěninách, bramborách a dalších rostlinách.
Pravidla při používání výměnných jednotek:
- 10 g sacharidů navíc nebo méně ve stravě vyžaduje úpravu dávky podle citlivosti inzulínu asi o 1 jednotku více nebo méně – proto je nutné ověřit hladinu glykémie před jídlem a za 1 – 2 hodiny po jídle, zda je opravdu nutná úprava,
- celková dávka VJ na jednu denní porci nemá překračovat 7 VJ / 70 g sacharidů,
- na jídla, před kterými se neaplikuje inzulín, se doporučuje volit jídla ze skupiny mléčných výrobků nebo ovoce, protože nevyžadují tolik inzulínu ke zpracování,
- na druhou večeři se nedoporučuje měnit navyklé dávky sacharidů ani jejich výběr vzhledem k riziku nočních hypoglykémií.
Pro snadnější orientaci byly vytvořeny seznamy potravin, rozděleny do základních skupin (např. ovoce, zelenina, mléčné výrobky, obiloviny aj.), které mají spočítané kolik gramů sacharidů obsahují. Tyto seznamy jsou volně dostupné na internetu, případně u lékaře – diabetologa.
Diabetes mellitus II. typu
Diabetes II. typu patří mezi metabolické poruchy. Málo pohybu, nepravidelné jídlo, nadměrný stres, ale také genetické dispozice výrazně přispívají ke vzniku tohoto typu cukrovky. Příčina vzniku cukrovky II. typu spočívá v poruše účinku inzulinu. Produkce inzulinu může být buď snížená nebo jsou tkáně k inzulinu málo citlivé. Až v 90 % je spojen s obezitou.
Cukrovka II. typu často postihuje starší osoby s nadváhou či obezitou. Mezi další rizikové faktory pro vznik onemocnění patří stres, kouření, nadměrná konzumace alkoholu, nepravidelné jídlo, nezdravé jídlo, málo zeleniny a ovoce a v poslední řadě také genetické predispozice.
Cukrovka II. typu se pojí kromě nadváhy (obezity) také s celou řadu dalších onemocnění jako je vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu a tuků v krvi a také zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi.
Vzhledem k časté nadváze (někdy až obezitě) a přidruženým nemocem je u tohoto typu diabetika nutná dieta se sníženým obsahem energie. Což v praxi znamená, že se pacient musí snažit snížit svou hmotnost na přijatelnou hodnotu. Dietu může sestavit diabetická sestra nebo lékař.
Mezi nejdůležitější složky potravy kromě výše popsaných sacharidů patří:
Vláknina
Vlákninu tvoří různé nestravitelné složky rostlinné potravy. Nejdůležitějšími zástupci vlákniny je zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky, ovesné vločky. Vláknina ovlivňuje funkci střev. Přítomnost vlákniny v žaludku s dostatečným příjmem tekutin navozuje pocitu sytosti, proto se tohoto efektu využívá především u redukčních diet. Rozpustná část vlákniny zpomaluje vyprazdňování žaludku, trávení a vstřebávání živin. Dalším příznivým účinkem vlákniny je vliv na snížení krevních tuků – cholesterolu a triglyceridů. Ve střevě dochází k vazbě cholesterolu a žlučových kyselin na složky vlákniny a k jejich vylučování stolicí.
Proto je zelenina základ všech diabetických diet. Má velmi nízkou energickou hodnotu.
To znamená, že jí můžeme sníst kolik chceme. Dále obsahuje spoustu vitamínů a minerálů, které organismus potřebuje, aby byl zdravý. Ideální je, když je zelenina čerstvá, protože čerstvá si uchová nejvíce zdraví prospěšných složek, při tepelné úpravě je dobré zeleninu krátkodobě dusit.
Bílkoviny
Bílkoviny neboli proteiny, jsou nepostradatelnou složkou potravy, protože se zúčastňují tvorby hormonů, enzymů, imunitních látek a jsou součástí každé buňky. Bílkoviny jsou látky nezbytně nutné k růstu a obnovení funkcí organismu.
Existují bílkoviny živočišného i rostlinného původu. Mezi zástupce živočišných bílkovin patří libové! maso. Platí, že čím tučnější, tím méně bílkovin.
Významným zdrojem rostlinných bílkovin jsou luštěniny, především sója, obiloviny, obilné klíčky.
Platí, že polovinu z celkového množství bílkovin ve stravě by měly tvořit bílkoviny živočišného původu a zbylou půlku rostlinné bílkoviny. Proto by se nemělo zapomínat zařadit luštěniny do jídelníčku alespoň 2 x týdně.
Tuky
Tuky mají největší energetickou hodnotu ze všech živin. Dají se také rozdělit na tuky živočišné a rostlinné.
Živočišné tuky obsahují více nasycených kyselin a jsou zdrojem cholesterolu. Konzumace potravin s vysokým obsahem cholesterolu může způsobit ucpávání cév. Protože u diabetiků II. typu se objevuje často vysoká hladina cholesterolu, je tedy nežádoucí pravidelně konzumovat tyto potraviny. Zvláště nevhodné jsou pak vnitřnosti, paštiky, uzeniny, šlehačka, škvarky, tučné sýry.
Je nutné upřednostňovat masa libová (drůbeží, ryby, králík). Důležitá je také kuchyňská úprava. Vhodné je vaření, pečení, dušení a grilování. Velmi nevhodné je smažení.
Rostlinné tuky naopak obsahují pro organismus důležité nenasycené kyseliny a neobsahují cholesterol. Mezi rostlinné tuky patří především oleje (např. olivový, slunečnicový). Tyto oleje se dají použít například k dochucení studených zeleninových salátů.
Tekutiny
Stejně jako u zdravých jedinců, tak i u diabetiků (I. i II. typu) je nutné dodržovat dostatečný přísun nealkoholických nápojů – platí, že na 10 kg váhy by mělo být vypito 3 dcl tekutin. Nejlepší volbou je čistá voda nebo neslazené čaje (ovocné a bylinné). U bylinných čajů je důležité přihlédnout ke zdravotnímu stavu jedince. O vhodnosti jednotlivých bylin je dobré poradit se s lékárníkem nebo lékařem.
Do pitného režimu lze zařadit i slabě mineralizované vody (např. Rajec, Toma Natura, Dobrá voda). Silněji mineralizované vody lze použít pouze ke krátkodobému léčebnému zásahu (např. u zácpy) nebo na dodání minerálních látek při extrémních ztrátách (např. u průjmů), jinak pro svůj vysoký obsah minerálů (především sodíku) nejsou pro běžná doplnění pitného režimu vhodná.
Káva – pokud nemá pacient vysoký krevní tlak nebo onemocnění ledvin, pití kávy v obvyklém množství (3 - 4 šálky denně) nevadí. Je zde však nutné myslet na její močopudné (diuretické) účinky.
Alkohol – alkohol je bohatým zdrojem tzv. prázdné energie (tzn. že je vysoce kalorický), proto je nutné jeho konzumaci započítat do denního příjmu energie. U diabetiků, kteří nemají další jiná onemocnění (např. onemocnění jater či slinivky břišní) není alkohol přímo zakázaný, ale je nutné jej konzumovat s rozumem (asi 60 g alkoholu 1 x týdně, což odpovídá 1,5 litru piva nebo 4 dcl vína).
Sůl
Omezení soli je nutné především u diabetika II. typu. Maximální doporučené množství je jedna čajová lžička soli za den. Ideální je používat k dochucování jídel čerstvé bylinky a koření.
PharmDr. Veronika Maňáková
Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
VYUŽIJTE ON-LINE PORADNU
Ptejte se odborných farmaceutů na oblast léčiv on-line. Rádi Vám zodpoví dotazy související se správným užíváním, dávkováním či (ne)vhodným užíváním léků či lékovými interakcemi nebo s dalšími tématy z oblasti lékárenství. Poradna je anonymní, pro rychlejší a co nejpřesnější odpověď je třeba vyplnit potřebné informace o Vás.
