Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu je bolestivé onemocnění zápěstí, které může nemocného budit ze spaní, a které může zhoršovat hybnost zápěstí a omezovat schopnost prstů a zápěstí dělat běžnou práci a úkony (např. zapínání knoflíků).

Co je to karpální tunel?

Karpální tunel je kanál, který je umístěn v oblasti zápěstí, na dlaňové straně mezi zápěstními kůstkami a šlachou.
Karpálním tunelem prochází v úzkém prostoru nerv a devět šlach.
Nerv reguluje hmat a pohyb v rukou, devět šlach pomáhá ohýbat prsty.

Co způsobuje vznik Syndromu karpálního tunelu?

Útlakem nervu, který vede karpálním tunelem, vzniká náhle (např. po úrazu) nebo po delší době Syndrom karpálního tunelu.
Karpální tunel je zatěžován také pohybem ruky v zápěstí do maximálních poloh při ohnutí ruky v zápěstí dovnitř a ven.
Příčina vzniku Syndromu karpálního tunelu v některých případech nemusí být odhalena.

Jak častý je výskyt Syndromu karpálního tunelu v populaci?

Syndrom karpálního tunelu je poměrně časté onemocnění, kterým trpí každý desátý až stý člověk.
Vyšší výskyt onemocnění je u žen (4 x vyšší než u mužů).

Kdo je vystaven zvýšenému riziku vzniku Syndromu karpálního tunelu?

  • Ten, jehož blízký příbuzný (např. rodič, sourozenec) trpí Syndromem karpálního tunelu.
  • Ten, kdo si zranil a poranil ruku v zápěstí (např. utrpěl výron, zlomeninu).
  • Ten, kdo dělá takové činnosti, při kterých dochází k usilovnému stisku nebo opakovanému ohýbání zápěstí (např. hra na hudební nástroje, hlavně strunné).
  • Ten, kdo vykonává některá pro zápěstí náročná povolání (např. dlouhotrvající práce s kleštěmi, šroubováky, zahradními nůžkami (vinaři), s vibračními nástroji (jako je např. motorová pila, pneumatické kladivo).
  • Ten, kdo vykonává činnost, při které je zápěstí v nevhodné poloze (např. práce s počítačovou klávesnicí a myší).
  • Ten, kdo přetěžuje zápěstí zvedáním těles (např. skladníci, cvičící v posilovně).
  • Ten, kdo se narodil s velmi úzkým karpálním kanálem.
  • Nemocní s cukrovkou, onemocněním štítnou žlázou, obezitou, zánětem kloubů (artritidou).
  • Těhotné ženy (Syndrom karpálního tunelu většinou odezní do 6 až 12 týdnů po narození dítěte).
  • Ženy v období menopauzy.
  • Ženy, které užívají antikoncepci.

Jaké jsou příznaky Syndromu karpálního tunelu?

Hlavními příznaky Syndromu karpálního tunelu jsou brnění, podobné mravenčení, zmenšující se citlivost na dotyk až necitlivost a bolest jedné nebo obou rukou, avšak nakonec jsou většinou postiženy obě ruce.
Nejčastěji se příznaky Syndromu karpálního tunelu vyskytují u palce, ukazováčku, prostředníčku a poloviny prsteníčku.
Brnění (mravenčení) může zasahovat také mimo oblast prstů, a to na paži a ramenní kloub.
Pocit bolesti se může šířit z ruky až po předloktí a loket.

Dalšími příznaky mohou být: nepříjemné pocity v ruce, v předloktí nebo v horní části paže, pálení, suchá kůže, otoky nebo změny barvy kůže, oslabení svalové síly a zmenšení svalové hmoty (atrofie) na úpatí palce.

Brnění (mravenčení) může pacienta v noci probouzet ze spánku a nutí jej svěsit ruku a protřepávat ji. Jedná se o velmi typický manévr pacienta, který mu uleví, protože po procvičení mravenčení zmizí.

Po různě dlouhé době se příznaky zvýrazňují, probouzení je častější a potíže se začnou objevovat i přes den, pokud je ruka delší dobu v pro ni nepříznivé poloze (např. u cyklistů).

Jak se může projevovat Syndrom karpálního tunelu?

Syndrom karpálního tunelu se projevuje oslabením především stisku nebo úchopu ruky.

V pokročilém stadiu je navíc ovlivněna obratnost rukou a objevuje se neschopnost vykonávat rukama určité činnosti (např. uchopení předmětů, potíže s psaním („písařské křeče“), zapínáním knoflíků, otvíráním kruhových uzávěrů, otvíráním dveří stisknutím kliky směrem dolů)

Všechny opakující se činnosti rukou nebo zápěstí, stejně jako držení jedné nebo obou rukou ve stejné poloze, mohou příznaky Syndromu karpálního tunelu zhoršit.

Jak se Syndrom karpálního tunelu léčí?

Léčba se volí podle závažnosti příznaků a jejím cílem je uvolnění tlaku na nerv, který je stlačen v karpálním tunelu.
Nemocný by se měl pokusit vyhnout se takovým činnostem, které mohou vést ke zhoršení příznaků.
V některých případech, po několika měsících, mohou příznaky samy zmizet.

Jestliže příznaky přetrvávají nebo se zhoršují, volí se nechirurgická nebo chirurgická léčba, a to:

Nechirurgická léčba:

  • Klidový režim (dává se dlaha na zápěstí, která podporuje zápěstí a zabraňuje jeho ohýbání; zlepšení příznaků je pozorováno do čtyř týdnů. Avšak úplné znehybnění pevným obvazem může situaci zhoršit, protože při svěšené paži se může zvětšovat otok a prsty jsou nefunkční.
  • Polohovací ortéza předloktí během nočního spánku, která respektuje neutrální postavení končetiny.
  • Rehabilitační procedury (např. ultrazvuk, laser, magnetoterapie).
  • Léky ze skupiny tzv. nesteroidních protizánětlivých léků (např. léčivá látka ibuprofen).
  • Kortikosteroidní injekce, resp. kortikoidní injekce s místním anestetikem podaná přímo do karpálního tunelu (tato léčba má mezi odborníky své zastánce i své absolutní odpůrce).

Chirurgická léčba:

  • Doporučuje se až po té, co nechirurgické léčebné intervence selhaly a příznaky Syndromu karpálního tunelu se nezmírnily nebo pokud pacient přijde s nemocí v pokročilém stádiu (dlouhodobé stlačení nervu může vážně porušit schopnost nervu se ze svého útlaku zotavit).
  • Operace má být prováděna na pracovišti, které má s takovými operacemi bohaté zkušenosti, a které dosahuje výborných výsledků.
  • Než pacient podstoupí operaci, měl by být seznámen s možnými chirurgickými komplikacemi a měl by zvážit jaký je pro něho přínos a riziko operace.
  • Operace se provádí v místním znecitlivění.
  • Po operaci je nezbytné dodržovat pooperační péči podle doporučení operatéra.

Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D.