První pomoc při epileptickém záchvatu

Epilepsie je závažným chronickým onemocněním mozku, které se projevuje opakovanými epileptickými záchvaty. Jedná se o poměrně časté onemocnění, a to jak v dětství, tak v dospělosti. Epileptický záchvat prožije alespoň jedenkrát za život 6 až 8 % populace, přesto epilepsií, tzn. opakovanými záchvaty, trpí přibližně 1 % populace.

Epileptický záchvat

Existuje několik příčin, vedoucích k rozvoji epilepsie. Dělíme je na:

  1. genetické příčiny (genetická predispozice);
  2. strukturální příčiny (mozkové infekce, poranění mozku, nádory nebo záněty) a
  3. u třetiny pacientů nelze příčinu vzniku nemoci detekovat. Hovoříme tedy o multifaktoriální příčině, protože se na rozvoji epilepsie podílí pravděpodobně celá řada vlivů.

Epileptický záchvat - poznám ho?

Už od pradávna byly epileptické záchvaty vnímány jako okamžiky, kdy ztrácí jednotlivec kontrolu nad svým tělem. Z odborného hlediska se jedná o ataku přechodných příznaků, které vznikají díky abnormálně zvýšené elektrické aktivitě nervových buněk v centrální nervové soustavě. Přesto se epilepsie neprojevuje jen oním známým, křečovitým záchvatem. Navíc není pravidlem, že nemocný trpí jen jedním typem záchvatu. Typ i projevy jednotlivých záchvatů se u nemocného jedince často mění.

Záchvaty mohou vzniknout spontánně, nebo mohou být vyvolány zdánlivě nevinnou příčinnou. Nevinnou proto, že tyto podněty u běžné populace epileptické záchvaty nevyvolávají. Patří mezi ně např. konzumace alkoholu, světelné záblesky, nedostatek spánku, fyzická námaha nebo stres.

Záchvaty dělíme podle postiženého ložiska na:

A)   FOKÁLNÍ, tedy parciální záchvaty – postihují vždy jen určité ložisko mozku. Projevy mohou být velice různé, vždy v závislosti na postižené mozkové oblasti. U řady pacientů se fokální záchvat projevuje automatizmy (těmi mohou být např. bezúčelná manipulace s předměty, žvýkání, grimasy, záškuby retních koutků a další). Tento typ záchvatů obvykle nebývá provázen poruchou vědomí. Parciální záchvaty mohou přejít do generalizovaných.

B)    GENERALIZOVANÉ záchvaty postihují celou mozkovou kůru a opět mohou mít různé projevy.

  • Absence, tedy záchvaty bez křečí, jsou typické pro děti a dospívající. Jedná se o náhlou a rychlou poruchu vědomí. Nemocný v tu chvíli obvykle přeruší práci a má strnulý pohled. Nemocný si absence nemusí uvědomovat.
  • Myoklonické záchvaty jsou typické pro krátké a opakující se záškuby jednotlivých svalových skupin, např. končetin, které vedou k vypadávání předmětů z rukou, k poklesnutí v kolenou, vzácně i k pádu. Nemocný bývá obvykle při vědomí.
  • Tonicko - klonický záchvat je nejznámějším typem epileptického záchvatu. Vždy je provázen poruchou vědomí. Záchvat na nemocného přichází náhle. Začíná prudkou tonickou křečí (propnutí těla do luku), výkřikem a pádem. Epileptik může mít promodralé tváře a končetiny, což je dáno křečí dýchacího svalstva. Celé tělo se zmítá v silných, trhavých křečích. Dýchání je nepravidelné a chrčivé. Může být přítomno křečovité kousání, krvácení z poraněného jazyka a pěna u úst. Pacient se často pomočí. Návrat k vědomí bývá pozvolný, stejně jako ustávání křečí. Nemocný bývá po záchvatu dezorientován a na záchvat si obvykle nepamatuje.

Jak nemocnému při záchvatu pomoci?

90 % nekomplikovaných epileptických záchvatů netrvá déle než 2 minuty, zřídka kdy je doba záchvatu delší než 5 minut. Záchvaty odezní samy i bez cizí pomoci. Přestože velký epileptický záchvat vypadá pro okolí nemocného skutečně velmi hrozivě, sám o sobě není životu nebezpečný a obvykle není potřeba volat lékaře.

- V každém případě zachovejte klid!

- Probíhajícímu záchvatu ani křečím nebraňte, nesnažte se jej zastavit. Jak už víme, délku ani průběh záchvatu neovlivníme. Raději svou pozornost a aktivitu soustřeďte tam, kde můžete něco ovlivnit a nemocného tak ochránit.

- Odstraňte z blízkosti nemocného všechny nebezpečné předměty, o které by se mohl zranit nebo které by na sebe mohl při záchvatu převrhnout a poranit se (nože, skleněné lahve, žehlička, horké nápoje aj.).

- Pokud je to ve vašich silách, snažte se nemocného, obzvláště děti, přemístit do bezpečí (pryč od silničního provozu, vodních ploch, schodů, nábytku a dalších míst, kde hrozí při záchvatu nebezpečí).

- Podložte mu měkkou podložkou hlavu, aby si ji při křečích neporanil o podlahu.

- Uvolněte těsný oděv okolo krku – límce, kravaty, šály, bundy.

- Jakmile skončí křeče, můžete tělo nemocného položit do stabilizované polohy (vhodný by byl obrázek). Nikdy polohu nemocného neměňte násilím. Pokud sliní, zvrací nebo krvácí z jazyka, natočte mu hlavu na stranu tak, aby vše mohlo volně odtékat z úst a nedošlo ke vdechnutí.

- Sledujte délku záchvatu. Od nemocného neodcházejte, dokud se neprobere. To můžete zjistit jednoduchými dotazy (např. jméno, den v týdnu).

Co naopak při první pomoci nikdy nedělat!!!

- Bránit křečím, narovnávat nemocnému násilím končetiny nebo ho snad zalehnout;

- Křísit nemocného politím vodou, proplesknutím po obličeji ani jinými způsoby;

- Promodralého pacienta se snažit „rozdýchat“;

- Snažit se vyndat nemocnému jazyk, aby si jej neporanil;

- Vkládat předměty (např. kapesníky) do úst nebo násilně ústa otevírat.

Kdy volat lékařskou pomoc?

  • Pokud se jedná o první záchvat v životě;
  • V případě, že záchvat trvá déle než 5 až 10 minut;
  • Záchvaty se opakují;
  • Pokud dojde k poranění, vyžadující lékařské ošetření;
  • Pokud se stav nemocného po záchvatu do 15 až 30 minut neupraví do normálu (poruchy vědomí, dýchání, hybnost, chování, agrese nebo zmatenost);
  • Pokud nemůžete s nemocným zůstat až do konce záchvatu;
  • Kdykoliv máte pochybnost, na skryté poranění nebo ohrožení na životě.

Bechná Klára, PharmDr.

Lékárna Na středisku, Kopřivnice