Oční vady u dětí

Oční vadou trpí deset procent dětí předškolního věku a až čtvrtina školáků. Jaké jsou nejčastější oční vady u dětí? Na co si dát pozor a co není dobré zanedbat?

Očním vadám u dětí je nutno předcházet již od narození. Proto již v porodnici probíhá první vyšetření zraku. Jedná se o vyšetření jednoduchým oftalmoskopem, který prosvítí zornici. Lékař pozoruje, zda dochází k odrazu světla od sítnice, k tzv. červenému reflexu. Pokud se odraz nevrátí zpět, je zde možnost existence novorozenecké katarakty, tedy šedého zákalu. Postižení se nejčastěji řeší chirurgickou cestou. Prevence spočívá v dalších kontrolách, dítě často nosí speciálních čočky a postižené oko trénuje tím, že po určitou část dne překrývá oko zdravé. Vývoj zraku se pravidelně každé tři měsíce kontroluje u oftalmologa.

Další starost o zrak dítěte přechází zejména do rukou rodičů. Kritický je zejména první rok života dítěte. U malého miminka se pozoruje, zda dostatečné reaguje na zrakové podněty, otáčí se za hračkami, reaguje na světlo, příliš neslzí, podivně nestáčí očička či oči nemají podezřelou barvu.

Od šestého měsíce se mohou začít projevovat některé vrozené oční vady. Zrak dětí se následně vyvíjí do šestého až osmého roku věku. Poté jsou již oční vady nevratné a hrozí trvalé postižení zraku. Některé oční vady je totiž možné léčit pouze v dětském věku.

Základem péče o zrak u dětí jsou pravidelné kontroly u pediatra, který v rámci preventivních prohlídek může oční vadu odhalit a následně dítě předat do péče specialistů.

Mezi nejčastější oční vady u malých dětí patří šilhání, dalekozrakost, tupozrakost, krátkozrakost a astigmatismus. Rodiče by měli být obzvláště pozorní, pokud sami trpí některou oční vadou. Genetika v tomto případě hraje velkou roli. Dost často děti např. krátkozrakých rodičů budou s největší pravděpodobností mít stejné zrakové postižení. Pravděpodobnost dědičnosti očních vad je až 70 %.

Dalekozrakost (hypermetropie)

Určitý stupeň dalekozrakosti se vyskytuje u všech donošených novorozenců, postupem času ovšem vymizí. Asi u 6 % dětí dalekozrakost přetrvává, což může vést ke vzniku šilhání a následně k tupozrakosti.

Dalekozrakost je způsobena tím, že od narození je kratší předozadní osa oční koule a světelné paprsky se lámou až za sítnicí, místo aby se lámaly na ní. Tuto vadu lidské oko částečně kompenzuje tak, že zvětšuje zakřivení čočky a pomáhá k zaostření blízkých předmětů na sítnici oka (akomoduje). Proto vada nemusí být zpočátku patrná. Nicméně obecně dochází k problémům se zaostřením zraku na čtení, na práci v blízkosti očí, ale i se zaostřením do dálky.

U dětí se může dalekozrakost projevit předčasnou únavou a bolestí hlavy právě z nadměrné akomodace. Děti mají také problém se čtením, malováním a s jemnou motorikou. Dalekozrakost se napravuje brýlemi s konvexními čočkami, spojkami. Předepisuje se nejvyšší počet dioptrií, se kterými pacient vidí dobře. Brýle nejsou nutné do výše dvou až tří dioptrií, naopak se používají vždy, když je dalekozrakost spojená se šilháním.

Šilhání (strabismus)

Při šilhání je jedno oko schopno sledovat bod zájmu, ovšem druhé se stáčí jiným směrem. Oči se buď sbíhají (častější stav) nebo rozbíhají. Výsledkem je dvojité vidění. Mozek se mu brání tak, že přestane vnímat vjem z šilhajícího oka. Pokud tento stav přetrvává, vzniká tzv. tupozrakost. Může se také stát, že se oči spolu naučí spolupracovat, nicméně místo žluté skvrny, která je na sítnici za normálního stavu místem nejostřejšího vidění, vzniká nový bod nejostřejšího vidění, který leží mimo žlutou skvrnu. Spolupráce očí je tedy nekvalitní.

Šilhání je často spojeno s dalekozrakostí a objevuje se kolem třetího roku života. Výjimkou je věk do jednoho roku, kdy se občasné šilhání považuje za normální, protože dítě se snaží koncentrovat zrak na jeden předmět.

Šilhání se odstraňuje kombinací operačního zákroku a nošením dioptrických brýlí (spojek) ještě před nástupem do školy. V některých případech postačí pouze nošení správně zvolených dioptrických brýlí. Brýle pomáhají redukovat stupeň šilhání a jsou i určitou prevencí vzniku tupozrakosti. Děti často také oko cvičí a dochází na oční rehabilitace, tzv. ortoptická cvičení.

Tupozrakost (amblyopie)

Pokud přichází z jednoho oka méně ostrý obraz než z druhého, mozek toto oko přestane vnímat, aby nebyl rušen dvojitým viděním. Výsledkem je tedy porucha tzv. binokulárního vidění, tedy vnímání obrazů každého oka v jednom výsledném obraze. Tato vada často vzniká také díky šilhání, astigmatismu nebo vyšší dioptrickou vadou na jednom oku. Souvisí také se zákaly, s poruchami sítnice nebo zrakového nervu.

Tupozrakostí je nejvíce ohroženo dítě do čtvrtého roku. Dítě s tupozrakostí můžeme rozpoznat tak, že naklání hlavičku a na předměty, o které má zájem, se dívá jen jedním okem. Anebo naopak nemusí mít vůbec žádné potíže, a tato porucha je náhodně zjištěna při očním vyšetření.

Důležité je včasné zahájení léčby do šestého roku věku, kdy je možno zrakovou funkci vycvičit. Léčba spočívá v nošení dioptrických brýlí, přičemž zdravé oko se zakrývá okluzorem. Díky tomu tupozraké přejímá jeho funkci a tím se posiluje. Léčba se podporuje hravou formou. Využívá se spolupráce oka a ruky, tzn. skládání puzzle, stavebnice, prohlížení obrázků, kreslení a další. Léčba trvá v řádu měsíců.

Rodiče by si měli uvědomit, že tupozrakost a šilhání lze léčit pouze v dětském věku. Po šestém a sedmém roce jsou tyto oční vady trvalé, po osmém roce nelze již oko vůbec vycvičit a zapojit ho do prostorového vnímání.

Krátkozrakost (myopie)

Krátkozrakost se většinou objevuje až ve školním věku, výjimečně dříve, zejména u nedonošených dětí. Příčinou může být větší optická mohutnost rohovky a čočky, než je pro oko potřeba. Příliš dlouhé oko může být také za krátkozrakost zodpovědné. Světelné paprsky se pak lámou ještě před sítnicí a na sítnici samé pak vzniká neostrý obraz.

Krátkozrakost u dětí objevíme s jejich nástupem do školy. Musí sledovat písmenka, číslice a začínají mhouřit oči, aby lépe zaostřily text na tabuli. Často je nutný přesun do přední lavice. Dítě mžourá nebo přivírá oči i venku nebo při sledování pohádky v televizi. Na blízko krátkozraké děti naopak vidí bez potíží.

Dispozice ke krátkozrakosti je vrozená. Rozlišujeme krátkozrakost lehkou do – 3D (dioptrií), střední -3,25 až -6D, těžká nad -6,25D. Ke korekci se používají konkávní, rozptylové čočky. V brýlích jsou pak zasazeny skla s rozptylnými čočkami s nejslabší hodnotou dioptrie, se kterou dítě přečte požadovanou velikost znaků.

Astigmatismus

Představuje nepravidelné zakřivení rohovky, vzácně čočky, takže dítě vidí jak špatně do dálky, tak na blízko. Dítě slzí, pálí ho oči, má opakované záněty spojivek. Často přivírá oči, mění výrazy v obličeji, je neklidné, unavené a trpí bolestí hlavy. Tvary předmětů, se kterými se setkává, jsou protažené, deformované a neostré. Ke korekci se používají brýle s tzv. cylindrickými skly.

I když preventivní prohlídky jsou základem péče o dítě a mohou mnohé objevit, v případě očních vad je nejdůležitější všímavost rodičů.

Každý rodič by měl zpozornět a okamžitě navštívit s dítětem lékaře, pokud u dítěte pozoruje:

  • pošilhávání vodorovně nebo nahoru nebo dolů,
  • nepřirozený sklon hlavy (dítě tak může vyrovnávat určitý typ šilhání),
  • pravidelné přivírání jednoho oka,
  • světloplachost nebo žádnou reakci na světlo,
  • bělavou či žlutě zářící zornici, velkou nehybnou zornici při dopadu světla,
  • třesoucí se oči – viditelné kmitavé pohyby očí nebo bloudivé pohyby očí,
  • časté mnutí očí,
  • zvláštní odlesky v zornici.

U starších dětí se objevuje:

  • rychlá únava při práci nablízko, nezájem o drobné detaily na obrázcích:
  • snaha sedět co nejblíže televizi,
  • špatná lokalizace předmětů (dítě sahá mimo nabízené předměty),
  • časté mnutí očí,
  • mhouření očí,
  • častější zakopávání, pády, nárazy do nábytku,
  • psaní velmi blízko podložce.

Jak ulevit očím od zátěže?

Stejně jak jsou dětské oči celodenně namáhané a vnímají stovky a stovky podnětů, potřebují čas i na odpočinek a regeneraci. K těm nejzákladnějším opatřením patří pobyt na čerstvém vzduchu a strava obsahující ve vyšší míře vitaminy A, E nebo C, omega-3 mastné kyseliny, zinek nebo lutein. Tyto složky jsou obsaženy zejména v rybách, ořeších, zelenině a ovoci.

Také každodenní několikahodinové sezení u displeje „chytrých“ telefonů, monitoru počítače a televize není pro vývoj zraku to pravé. Tyto přístroje i přes svou dokonalost nejsou schopny zajistit správný vývoj dětského zraku. Může totiž docházet k tomu, že se oko dostane do křeče, dojde ke stahu ciliárního svalu a výsledkem je pak nárůst dioptrií. Navíc se také oko rychleji unaví, protože při sledování obrazovky také reflexněji méně mrká. V souvislosti s tím jsou oči nejen unavené, ale také suché, pálí a řežou.

Důležité je správné řešení osvětlení v dětském pokoji, zejména u školáků nad psacím stolem. Nevhodné je také dlouhodobé použití zářivek, zejména v zimních měsících, jejichž vlivem se zrak rychle unaví. V létě je pak nutno dbát, i u těch nejmenších, na ochranu zraku před přímým slunečním zářením. Základem jsou sluneční brýle s kvalitními UV filtry, u těch nejmenších by mělo být samozřejmostí nošení čepičky s kšiltem.

PharmDr. Martina Nováková