Rehabilitace po cévní mozkové příhodě

Cévní mozková příhoda je způsobena poruchou zásobování mozku krví a kyslíkem. Jednou z nejdůležitějších věcí po prodělané mozkové příhodě je včasná rehabilitace nemocného.

Rehabilitace napomáhá úpravě hybnosti, nácviku chůze a soběstačnosti, přináší kompenzaci trvalých následků mrtvice. Kromě hybných poruch se cíleně ovlivňují poruchy řeči, paměti, psychické problémy, potíže s močením, aj.

Cílem rehabilitace, který se v průběhu nemoci mění podle stupně postižení, je:

  • dosažení co nejúplnějšího začlenění pacienta do života a práce,
  • snížení závislosti nemocného na cizí pomoci,
  • zlepšení kvality života hodnocené samotným pacientem.

S rehabilitací se má začít co nejdříve po proběhnuté mrtvici, protože čím dříve bude zahájena, tím spíše se podaří zmírnit následky mozkové příhody. Nemocný začíná rehabilitovat ihned, jakmile jeho mrtvice skončila svůj průběh a terapie při rehabilitaci se zaměřuje na obě poloviny těla, tedy i na tu mrtvicí nepoškozenou.

V prvním stádiu (dny až týdny po proběhlé mrtvici), i u pacienta v bezvědomí, se provádí tzv. princip 24 hodinové rehabilitačně ošetřovatelské péče. Pacienti jsou každé 2 – 3 hodiny polohování (i přes noc). Rehabilitační tým se stará o postupné rozhýbávání končetin nemocného a provádí stimulaci vjemů (čichu, hmatu, sluchu, atd.).

Cílem péče je: zabránit vzniku proleženin (dekubitů), zamezit křečovitému sevření svalů (kontrakturám) a dosáhnout správného napětí svalů, předejít změnám tvaru kloubů (deformitám), zlepšit prokrvení končetin, působit proti bolesti a stimulovat pohybovou aktivitu, navodit správné dýchání a zlepšovat psychický stav nemocného.

V následujícím stádiu po prodělané mrtvici (1 týden až 2 měsíce) přechází nemocný do další rehabilitační fáze.

U nemocného, který se po prodělané mrtvici zlepšil, je schopen pohybové zátěže, učení a jeho tělesný zdravotní stav je „stejný jako před mrtvicí“, je zjištěn rozsah jeho mozkového poškozenípo mrtvici pomocí různých testů. Při testování se hodnotí např. jak je nemocný schopen se hýbat, zda má problémy s mluvením a jak byla poškozena jeho paměť (orientace v prostoru, pozornost, zapamatování si informace po krátkou dobu, schopnost pojmenovat slovy to, co vidí a pochopit a provést psané a mluvené pokyny (např. zvedněte pravou rukou ze země list papíru). Dále se zjišťuje, jak je nemocný soběstačný(např. zda se sám dokáže najíst, obléci, umýt), jestli nemá problém s udržením moče, stolice a v sexuálním životě.

Cílem je, na základě výsledků testování, zvolit nejvhodnější individuální cíl a postup rehabilitace.V rehabilitaci se uplatňuje celá řada technik, které zesilují aktivitu nervových buněk (neuronů) a jejich vzájemného spojení, které mrtvice utlumila. Součástí jsou techniky povzbuzující a aktivující smysly (chuť, zrak, sluch, apod.), vnímání polohy a cítění pohybu vlastního těla. Nacvičují se také denní činnosti (mytí, česání, WC), oblékání a přijímání potravy, nácvik se rozšiřuje o přiměřeně zvýšenou samostatnost (sed, stoj, chůze a postupně i cvičení rovnováhy), i o širší soběstačnosti (např. úklid, vaření, žehlení, nakupování).

Na samotné rehabilitační terapii se velmi často podílí hned několik odborníků – nejčastěji je to fyzioterapeut, logoped a psycholog. K dispozici bývá také ergoterapeut, specialista, který usiluje o navrácení nemocného do běžného života a pomáhá mu s nácvikem soběstačnosti.

Rehabilitaci po mrtvici poskytuje Rehabilitační ústav Chotěboř, Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé Luže-Košumberk, Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly, Rehabilitační ústav Kladruby u Vlašimi, Rehabilitační ústav Hrabyně, Vojenský rehabilitační ústav Slapy. Rehabilitační péče v LDN nemusí být dostatečná.

Pokud je pacient v natolik dobrém stavu, že je z nemocnice propuštěn do domácího ošetřování, pak je nutné kontaktovat praktického lékaře a domluvit se na dalším postupu. Praktický lékař má možnost napsat lázeňskou péči a domácí péči, která také může zahrnovat rehabilitační cvičení - i několikrát týdně.

Následné pokračující období po prodělané mrtvici

Aktivní rehabilitace má pokračovat tak dlouho, dokud je na nemocném pozorováno zlepšování funkce jeho nervových buněk a jejich spojů, např. je vidět, že se stále zlepšuje mluvení, stále se zlepšuje pohyblivost, atd.

Na aktivní rehabilitaci plynule navazuje dlouhodobá rehabilitace, která má stav, na který se nemocný po mrtvici pomocí intenzivní rehabilitace dostal, udržet, popř. zlepšit a zajistit, aby nedošlo k jeho zhoršování.

V následném období se také řeší začlenění nemocného zpět do společnosti, jeho schopnost řešit a rozhodnout každodenní problémy, otázky finanční, sociální a osobní.

Pomocnou roli v tomto období hraje partner nebo rodina, spolupráce se sociální pracovnicí; s rehabilitačními centry a s psychologem.

Pokud je pacient po mrtvici méně soběstačný, řeší se s pomocí specialistů (ergoterapeut, fyzioterapeut, protetik), jaké kompenzační pomůcky by pro něj byly vhodné a usnadnily mu život. Jde o pomůcky:

  • ortopedicko–protetické,
  • kompenzační pomůcky „pro jednu ruku“ při těžším postižení jedné ruky (např. kartáč na mytí s přísavkami), při zhoršené hybnosti (např. madla v koupelně a na WC, podavač k oblékání a zvedání předmětů ze země),
  • kompenzační pro tělesně postižené (francouzské hole, chodítka (rolátory), berle, atd.),
  • vozíky.

Zotavení z mrtvice může nastat během několika týdnů, častěji jde ale o dlouhodobý proces, který vyžaduje trvalé rehabilitační úsilí po několik měsíců nebo i po celý život. Nejen člověk zasažený mrtvicí, ale i jeho nejbližší okolí (manžel, děti apod.) se musí naučit s postižením žít.

V České republice existuje řada sdružení a společností, které lidem po mrtvici pomáhají, mezi taková patří např. www.cerebrum2007.cz, www.ictus.cz, www.sdruzenicmp.cz

Současně je třeba mít na paměti, že již prodělaná mozková příhoda ještě zvyšuje riziko, že udeří znovu. Proto by člověk po mrtvici měl dodržovat zásady zdravého životního stylu – vyvarovat se nadměrného pití alkoholu, nekouřit, poctivě odpočívat a vyhýbat se stresu.

Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D.